Výstupy z workshopů k 1. semináři

Z nabídky obrazů, kterou nám lektorky při semináři nabídly z archivu NGP mě oslovila jednoznačně: Hlava – Josef Čapek z roku 1914-15. Více než 100 let staré dílo, působí jako by bylo namalováno včera. Dílo Čapka mě stále uchvacuje svou přímostí a vyjádřením, vnímám v něm sochařskou kresbu i malbu. Při každém dalším setkání vždy se v obraze otevírá nový zážitek tématu, přicházejí neustále nové a nové podněty k inspiraci a hledání napojení komunikace s dílem. Život je hra s linií a barvou. Plochy barev do sebe vplouvají a mizí. Niterně modelující objekty se ztrácí, aby se jinde zrodily. Cítím velikou pokoru, lidskost, lásku, křehkost bytí a krásnou pravdivou sílu Všehomíra. Mám chuť vzít tu imaginární hmotu a jít si s autorem a s tou hmotou povídat. Ohmatávat ji. Beru tedy alespoň to, co je kolem v místnosti. Skládám si, hraju, nepotřebuju myšlenky. Sešli jsme se a nemám strach, napětí. Zajímá mě jen ten moment uvnitř obrazu. Vzniká cosi, jako další bytost ….
Dílo nás obohatí, pokud k němu nalezneme cestu. Já sama vím, že číst obrazy může člověk až když bude znát jejich abecedu. Jestli k tomu dojde sám, anebo ho k tomu dovede citlivý učitel, je v podstatě jedno. My učitelé můžeme dětem nabízet svoji zkušenost a způsoby komunikace s obrazy. A to takovým způsobem, aby našly svoji cestu .