Projekty 2019

Stejné místo, stejný čas, stejná doba pro sdílení.
K imaginárnímu setkávání dochází v průběhu pěti dní, vždy s jedním tvůrcem tak, aby nedošlo k setkání reálnému. Všem účastníkům je vymezen čas (3 minuty a 33 vteřin), který určuje časovač. Po jeho uplynutí musí tvůrce ukončit svůj proces tvorby a bez dalšího zásahu z místa odejít. Nikdo tedy nikoho nezná, s nikým se nepotkal, neví, jak ten druhý vypadá, ale přesto s ním ono místo a čas sdílí, ve svých představách se pro něj někým stává, ví, že existuje. K setkání dochází pouze v rovině představivosti za pomoci audionahrávky a „nasátím“ atmosféry místa, kde vše je ponecháno tak, jak bylo dříve skončeno. První sdílející osoba se inspiruje daným místem (nalézá v tichu stopy zvuků), ostatní se již „setkávají“ s předchozím tvůrcem za pomoci vytvořeného zvukového záznamu (práce jsou skryty). Dochází k rozpoutání představy za pomoci nástrojů, které byly po uplynutí času „opuštěny“, dochází k představě o předchůdci na židli, která se stane nositelem jeho vlastního toku myšlenek, ve kterém se všechny tyto skutečnosti spojí. Stává se tak součástí audiovizuální skladby, která má svá pravidla v jasně daném časovém schématu, její „melodie a harmonie“ je však tvořena až samotným průběhem. Výsledkem je tedy samotný proces, který je neopakovatelný. Jedná se o imaginární setkávání se v tvorbě, kdy za pomocí toho slyšeného je posléze objevováno to viděné. Byť k setkání jako takovému nedochází, dochází ale k rozpoutání představy o tom setkání.