Účastníci přehlídky si popisy projektů stylizují sami. Organizátor přehlídky neprovádí žádné korektury, ani jazykovou kontrolu.
Projekty jsou řazeny podle abecedního pořadí autorů projektů.
Autor:
Zdeněk Babinec
Název instituce:
Základní umělecká škola Zdeňka Buriana, Kopřivnice
Stručný popis:
Na vesnici se lidé kdysi všichni znali. Viděli, co kdo kolem domu dělá, jak kdo hospodaří a v podstatě žili v jakési komunitě. Děti se nenavštěvovaly, ale scházely se na zahradách, na návsi nebo za vsí. Neměly mobily, dospělí je nehlídali. Podobně tomu bývalo i ve městech. Dnes je to úplně jinak.
Na vesnicích se pozemky ohradily vysokými neprůhlednými ploty. Komunita se rozpadla na individuálně žijící rodiny. Co se skrývá za plotem, nikdo netuší. Ve městech se z činžovních domů staly velké paneláky s mnoha vchody a desítkami ba stovkami bytů. Jejich obyvatelé se navzájem neznají. Netuší, kdo spí za tenkou zdí, kdo žije dva metry pod nimi nebo nad nimi. Jsou uzavřeni v betonových stěnách svých bytů a zdraví se většinou pouze s přímými sousedy. Ostatní, ačkoli žijí blízko, pár metrů od nich ale za stěnou, je nezajímají. Jsou pro ně daleko.
Taková a podobná zamyšlení stála na počátku našeho projektu, který je inspirován především díly fotografů, kteří před pár lety vystavovali v DOX v Praze. Byl to především Michael Wolf (Architektura hustoty).
Fotografie obrovských panelových domů z Bangkoku, Pekingu a řady dalších měst, se staly východiskem pro počítačové zpracování tohoto tématu. Po kresbě domu jsme začali rozsvěcovat jednotlivá okna do bytu, abychom zdůraznili jejich individualitu a atmosféru v tom obrovském kolosu, který navenek působí jako jasný pořádek, řád, …ale pod touto slupkou se skrývá obrovský chaos, kde existují i buňky zcela bez oken.
Na vesnicích se pozemky ohradily vysokými neprůhlednými ploty. Komunita se rozpadla na individuálně žijící rodiny. Co se skrývá za plotem, nikdo netuší. Ve městech se z činžovních domů staly velké paneláky s mnoha vchody a desítkami ba stovkami bytů. Jejich obyvatelé se navzájem neznají. Netuší, kdo spí za tenkou zdí, kdo žije dva metry pod nimi nebo nad nimi. Jsou uzavřeni v betonových stěnách svých bytů a zdraví se většinou pouze s přímými sousedy. Ostatní, ačkoli žijí blízko, pár metrů od nich ale za stěnou, je nezajímají. Jsou pro ně daleko.
Taková a podobná zamyšlení stála na počátku našeho projektu, který je inspirován především díly fotografů, kteří před pár lety vystavovali v DOX v Praze. Byl to především Michael Wolf (Architektura hustoty).
Fotografie obrovských panelových domů z Bangkoku, Pekingu a řady dalších měst, se staly východiskem pro počítačové zpracování tohoto tématu. Po kresbě domu jsme začali rozsvěcovat jednotlivá okna do bytu, abychom zdůraznili jejich individualitu a atmosféru v tom obrovském kolosu, který navenek působí jako jasný pořádek, řád, …ale pod touto slupkou se skrývá obrovský chaos, kde existují i buňky zcela bez oken.
Web projektu:
Počet zúčastněných:
6
Věk:
11
- 12
Forma a počet prací zasílaných na přehlídku:
1x portfolio, 1x obr A1
