Účastníci přehlídky si popisy projektů stylizují sami. Organizátor přehlídky neprovádí žádné korektury, ani jazykovou kontrolu.
Projekty jsou řazeny podle abecedního pořadí autorů projektů.
Autor:
Šárka Coganová
Název instituce:
Základní škola Jablonec nad Nisou – Mšeno, Arbesova 30
Stručný popis:
Odpovědí může být hledání fyzické podobnosti nebo odlišnosti ve svém okolí a v sobě samotném. Podobnost či odlišnost v nás vyvolává pocit čehosi známého/neznámého či bezpečného/nebezpečného. Známá tvář symbolizuje známou situaci, neznámá tu neznámou. Hledání sebe sama/samotného v tomto činí naši pozici sám k sobě jistější a srozumitelnější.
Blízkost či dalekost vnímání svého já však také vyvolává vnitřní neklid, který se nás zmocní při pohledu na zárodek cizosti v čemsi důvěrně známém (anebo naopak). Druhé já je ta část nás samotných, která se vymkla kontrole a získala autonomii. Získává podobu ztraceného stínu, oživlého zrcadlového obrazu, zhmotnělé stránky duše. Setkání s tímto typem svého já možná není radostné, je však podstatné. Hledání sebe samotného tu totiž vede k sebepoznání.
„Tělo“ můžeme ve výtvarném umění studovat v mnoha rovinách. Může být například vnímáno jako námět vizuálně obrazného sdělení, které provází umění od jeho vzniku. Postoj k tělu, jeho vnímání, přístupy a způsoby jeho zobrazování se však proměňovaly a proměňují v závislosti na prostoru a čase. Tělo je naším nástrojem, místem našeho bytí, předmětem nebo překážkou našeho konání a my jsme se ho rozhodli společně se žáky vnímat z různých úhlů pohledů.
Cílem projektu bylo pozorovat či hledat v rámci svých výtvarných přístupů podoby či rozdíly mezi jednotlivými pohledy na své vlastní Já.
Blízkost či dalekost vnímání svého já však také vyvolává vnitřní neklid, který se nás zmocní při pohledu na zárodek cizosti v čemsi důvěrně známém (anebo naopak). Druhé já je ta část nás samotných, která se vymkla kontrole a získala autonomii. Získává podobu ztraceného stínu, oživlého zrcadlového obrazu, zhmotnělé stránky duše. Setkání s tímto typem svého já možná není radostné, je však podstatné. Hledání sebe samotného tu totiž vede k sebepoznání.
„Tělo“ můžeme ve výtvarném umění studovat v mnoha rovinách. Může být například vnímáno jako námět vizuálně obrazného sdělení, které provází umění od jeho vzniku. Postoj k tělu, jeho vnímání, přístupy a způsoby jeho zobrazování se však proměňovaly a proměňují v závislosti na prostoru a čase. Tělo je naším nástrojem, místem našeho bytí, předmětem nebo překážkou našeho konání a my jsme se ho rozhodli společně se žáky vnímat z různých úhlů pohledů.
Cílem projektu bylo pozorovat či hledat v rámci svých výtvarných přístupů podoby či rozdíly mezi jednotlivými pohledy na své vlastní Já.
Počet zúčastněných:
30
Věk:
12
- 14
Forma a počet prací zasílaných na přehlídku:
cca 20 fotografií A3 a cca 8 textilií 70 x 50 cm
