Účastníci přehlídky si popisy projektů stylizují sami. Organizátor přehlídky neprovádí žádné korektury, ani jazykovou kontrolu.
Autor:
Klára Luxová
Název instituce:
Základní umělecká škola Eduarda Marhuly, Ostrava - Mariánské Hory, Hudební 6, příspěvková organizace
Stručný popis:
Projekt byl rozdělen do tří částí, fází.
V té první byl projekt založen na dialozích formou deníku - v jeden čas vzájemné sdělování, reakce, komunikace.
Účelem druhé fáze bylo vytvoření bezprostřední představy ze světa, který nás obklopuje, kde se každý den pohybujeme a myslíme si, že nás neovlivňuje. Ale ono je to trošku jinak, jsme jím ovlivnění více, než jsme schopni si připustit. Jsou to sociální sítě a další média. Tyto kresebné, textové záznamy neustále sdílíme s ostatními a v přesně daném časovém intervalu předáváme si a vyměňujeme. Dále pak se vzájemně hodnotíme, komentujeme, překreslujeme, reagujeme, skrýváme. Zajímavé bylo pozorovat, jak je těžké přijmout reakci a zásah druhých do vlastní tvorby. Přirozené bylo prožívání stejných emocí, jako při komunikaci na sociálních sítích (radost, vztek, urážlivost ap.).
V třetí fázi vznikla koláž z jednotlivých obrázků, která byla instalována ve veřejném prostoru a vystavena sdílení a konfrontaci s veřejností. Ta měla možnost reagovat a vstoupit kresbou, komentářem. Zajímavé bylo pozorovat srovnání reakcí kolemjdoucích z řad rodiny, přátel, ale i běžné populace. Především kolemjdoucí veřejnost projevovala strach a ostych, měla zábrany se projevit a reagovat již výše uvedenými prostředky přes tvorbu práce žáků. Ty zábrany se projevovaly i přes skutečnost, že obraz byl chráněn fólií, která vyloučila eventuální znehodnocení. Opačné reakce projevovali přátelé, tam ty reakce byly spontánní a možnost zásahů do díla plně využili.
V té první byl projekt založen na dialozích formou deníku - v jeden čas vzájemné sdělování, reakce, komunikace.
Účelem druhé fáze bylo vytvoření bezprostřední představy ze světa, který nás obklopuje, kde se každý den pohybujeme a myslíme si, že nás neovlivňuje. Ale ono je to trošku jinak, jsme jím ovlivnění více, než jsme schopni si připustit. Jsou to sociální sítě a další média. Tyto kresebné, textové záznamy neustále sdílíme s ostatními a v přesně daném časovém intervalu předáváme si a vyměňujeme. Dále pak se vzájemně hodnotíme, komentujeme, překreslujeme, reagujeme, skrýváme. Zajímavé bylo pozorovat, jak je těžké přijmout reakci a zásah druhých do vlastní tvorby. Přirozené bylo prožívání stejných emocí, jako při komunikaci na sociálních sítích (radost, vztek, urážlivost ap.).
V třetí fázi vznikla koláž z jednotlivých obrázků, která byla instalována ve veřejném prostoru a vystavena sdílení a konfrontaci s veřejností. Ta měla možnost reagovat a vstoupit kresbou, komentářem. Zajímavé bylo pozorovat srovnání reakcí kolemjdoucích z řad rodiny, přátel, ale i běžné populace. Především kolemjdoucí veřejnost projevovala strach a ostych, měla zábrany se projevit a reagovat již výše uvedenými prostředky přes tvorbu práce žáků. Ty zábrany se projevovaly i přes skutečnost, že obraz byl chráněn fólií, která vyloučila eventuální znehodnocení. Opačné reakce projevovali přátelé, tam ty reakce byly spontánní a možnost zásahů do díla plně využili.
Počet zúčastněných:
6
Věk:
10
- 13
Forma a počet prací zasílaných na přehlídku:
6 x kresba A4 na A1, fotodokumentace A1
