Účastníci přehlídky si popisy projektů stylizují sami. Organizátor přehlídky neprovádí žádné korektury, ani jazykovou kontrolu.
Autor:
Dana Urbanová
Název instituce:
Základní umělecká škola Evy Randové, Ústí nad Labem, W. Churchilla 4
Stručný popis:
Eva Čmuchařová : Sdílená intimita
Název tohoto projektu může i nemusí být oxymorónem, záleží na tom, jak se na oba pojmy díváme.
Intimita je výraz subjektivní, nemá hranice ani mříže- ovšem toto tvrzení má svá ale. Přesto se totiž může paradoxně jednat o zeď, která chrání naše citlivá data. Co se ale stane, když všechny cihly, které si kolem našeho soukromí stavíme, zničíme?
Třeba právě sdílením. Dnešní dobu nám den co den usnadňují stále nové a nové komunikační prostředky, sociální sítě, které přímo vybízí k bourání těchto intimitních zdí.
Nikdo se tu nebojí sejmout masku. Aby taky ne, do obličeje si nevidíme. Sociální virtuální realita se stala naším deníkem.
Hranice mezi soukromím a veřejným prostorem prakticky neexistuje.
Otevíráme se světu a zpovídáme se mu z hříchů, které v momentu vyřčení už nepatří nám, ale lidstvo si ho dělí mezi sebou.
Ale v širokém měřítku je to jen informace, které by nikdo nepřisoudil žádnou hodnotu.
Kdy se intimita stane pouhou informací, zapsatelnou nulami a jedničkami?
Kde se vzala odvaha otevřít něčí deník bez studu a výčitek?
Existuje vůbec ještě nějaké soukromí?
Sdílená intimita je možná oxymorónem (je, v dnešní době?), ale zároveň realitou 21. století.
Uneseme její tíhu?
Název tohoto projektu může i nemusí být oxymorónem, záleží na tom, jak se na oba pojmy díváme.
Intimita je výraz subjektivní, nemá hranice ani mříže- ovšem toto tvrzení má svá ale. Přesto se totiž může paradoxně jednat o zeď, která chrání naše citlivá data. Co se ale stane, když všechny cihly, které si kolem našeho soukromí stavíme, zničíme?
Třeba právě sdílením. Dnešní dobu nám den co den usnadňují stále nové a nové komunikační prostředky, sociální sítě, které přímo vybízí k bourání těchto intimitních zdí.
Nikdo se tu nebojí sejmout masku. Aby taky ne, do obličeje si nevidíme. Sociální virtuální realita se stala naším deníkem.
Hranice mezi soukromím a veřejným prostorem prakticky neexistuje.
Otevíráme se světu a zpovídáme se mu z hříchů, které v momentu vyřčení už nepatří nám, ale lidstvo si ho dělí mezi sebou.
Ale v širokém měřítku je to jen informace, které by nikdo nepřisoudil žádnou hodnotu.
Kdy se intimita stane pouhou informací, zapsatelnou nulami a jedničkami?
Kde se vzala odvaha otevřít něčí deník bez studu a výčitek?
Existuje vůbec ještě nějaké soukromí?
Sdílená intimita je možná oxymorónem (je, v dnešní době?), ale zároveň realitou 21. století.
Uneseme její tíhu?
Počet zúčastněných:
1
Věk:
17
Forma a počet prací zasílaných na přehlídku:
1x objekt, 1x deník , odkaz na You Tube
Pro tento obsah je nutné mít povolená cookies. Kliknutím je povolíte a obsah zobrazíte.
Pro tento obsah je nutné mít povolená cookies. Kliknutím je povolíte a obsah zobrazíte.
Pro tento obsah je nutné mít povolená cookies. Kliknutím je povolíte a obsah zobrazíte.