Projekty 2023

Věci vznikly po návštěvě výstavy sochaře Jaroslava Koléška, současného umělce působícího v našem městě, který pracuje také se sklem.
Na výstavě byly mimo jiné vystaveny i jeho práce "Osobní uložiště", vzpomínky na krajinu, kde se narodil a vyrůstal.
Se vzpomínkami na oblíbené místo, na situaci, která nám nějak uvízla v paměti, na věci, které pro nás byly důležité, jsme potom pracovali dále.
Nejdříve si děti udělaly kresby, převedením do jiného materiálu se obrázek… více

Blízko i daleko našima očima - aneb jaké myšlenky a pocity se nám v hlavě rodily? Co nás napadalo? Jakým směrem jsme se vydali? Celý projekt byl od počátku představen jako individuální cesta k tématu každého z nás - jako hledání, mapování a pátrání po stopách významu. Velmi důležitým momentem se staly myšlenkové mapy, které fungovaly jako "odrazový" můstek a inspirace pro výtvarnou tvorbu. Najednou se před námi otevřel svět vztahů mezi lidmi - pocitů odcizení - hranic - problémů kolem… více

Ekologie, recyklace, upcyklace, budoucnost - témata, která nás obklopují. Co mi říkají? Jak je ve svém věku vnímám? Mám na ně nějaký názor? Jaká je má zkušenost, prožitek? Dokážu ho sdělit?
- Zuzana, 14 let - Změna
Moje myšlenka spočívá v tom, že dnešní svět je až moc negativní a lidé se bojí názorů ostatních. Mne už nebavilo žít ve strachu, tak jsem udělala něco, co mne navždy změní.
- Adéla, 15 let – Plechovková košile
Zvyk je železná košile. A právě zvyk je možná… více

Projekt se zabýval výrazem lidských tváří. Jak se zrcadlí navenek to, co je uvnitř člověka? Jak tyto děje čte z tváře druhý člověk? Kdy si můžeme být díky tomu blízko a kdy daleko?
Projekt zaměřený na výraz lidské tváře a jejich skrytých nebo tušených obsahů, měl několik částí.
V první části jsme zkoumali různé grimasy, výrazy a jejich působení. Vše jsme zaznamenali rychlou kresbou se snahou o zachycení stěžejních prvků ve tváři.
V další části si žáci vybrali svoji kresbu,… více

Soubor plakátové výstavy Domácí ateliéry vznikl ve vymknutém roce 2020/21, kdy jsme sice poměrně dobře a zblízka znali své obýváky, pracovny, pokojíčky, členy rodiny i skladbu jídelníčku, ale možnost osobního setkání a sdílení radosti nad vydařeným dílem byla nekonečně daleko. Kolegyni Ditu Průchovou napadlo využít prázdných městských plakátovacích ploch a tento nápad byl nadšeně přijat. Bylo však třeba strávit nepočítaně hodin tvorbou grafické podoby jednotlivých plakátů, nehledě na obtížnou… více